(Pavel Andrš)
Reemigranti na Nejdecku
Důležitou složku osídlování pohraničí po roce 1945 představovali reemigranti, obyvatelé původně českého původu, kteří z různých důvodů (zejména hospodářských a náboženských) žili předtím mimo území Českých zemí.
Dne 31. července 1945 vyzvala oficiálně československá vláda reemigranty, aby se navrátili do vlasti. Byla učiněna opatření, jež jim přislíbila možnost stejného či podobného profesního uplatnění. Právě reemigranti se stali ze strategického hlediska vítanou pracovní silou po vyhnaných a odsunutých Němcích. Původně se předpokládalo, že do Československa zamíří 600 až 700 tisíc reemigrantů. Optimistické plány se však nesplnily a v roce 1950 bylo evidováno v Československu 202 tisíc reemigrantů (z toho 71 tisíc z Maďarska, 38 tisíc ze Sovětského svazu a 21 tisíc z Rumunska).
Největší proud reemigrantů usídlených na Nejdecku pocházel z Horního Slezska – z obcí Bedřichův Hradec (nyní Grodziec) a Petrovice (Piotrówka). Jednalo se o potomky českých protestantských rodin, které pro svoji víru ve 30. a 40. letech 18. století, opouštěly habsburskou monarchii. Protestanti mířili do sousedního Pruska, kde jim byly udělovány různé úlevy (náboženská tolerance, půda) a kde později zakládali osady s názvy vztahující se k Českým zemím (Husinec, Velký a Malý Tábor, Poděbrady). V této souvislosti je třeba uvést, že děti přicházejících reemigrantů či dokonce reemigranti sami neuměli v mnohých případech používat spisovný český jazyk. Horní Slezsko náleželo k Německu i po 1. světové válce a na potomcích původně českých protestantů se podepisovala silná germanizační vlna. Především pro nejmladší generaci, jež absolvovala zpočátku tamní německé školy a pokračovala následně u nás v českých školách, znamenal přechod na českou řeč obrovský problém. Zajímavé je podívat se na křestní jména příchozích, která zněla např. Arnold, Horst, Ingeborg a Werner, zato příjmení již jasně ukazovala český původ – Malý, Novák, Radimerský, Střelec, Štěřík či Utíkal. Příjmení reemigrantů patřila dokonce k nejčastěji vyskytujícím se příjmením v obci Nejdek v roce 1947.
| Příjmení | Počet | |
| celkem | z toho reemigranti | |
| Štěřík | 61 | 61 |
| Štěříková | 59 | 59 |
| Nováková | 47 | 35 |
| Novák | 37 | 24 |
| Malá | 35 | 32 |
| Karlíčková | 20 | 20 |
| Krejčová | 19 | 14 |
| Mundilová | 19 | 19 |
| Střelcová | 19 | 19 |
| Krejčí | 18 | 14 |
| Malý | 18 | 17 |
| Ullmannová | 16 | 0 |
| Kratochvíl | 15 | 6 |
Osudy reemigrantů vykazují specifické rysy. Muži např. narukovali za druhé světové války do německého Wehrmachtu, mnoho z nich se v době ukončení válečných operací zdržovalo v zajetí, z něhož se dostávali až po delší době. Setkáváme se zde vlastně s paradoxem, že občané mluvící v drtivé většině německy a vyrůstající v Horním Slezsku se přesunovali do Čech, kde neustále panovala silná protiněmecká nálada.
První transport s asi 400 obyvateli z Bedřichova Hradce a okolí přijel do Nových Hamrů 7. listopadu 1945. Další transporty s reemigranty následovaly v nepravidelném časovém sledu v počtu 20 až 40 osob. V listopadu 1946 bylo na Nejdecku hlášeno 368 rodin v celkovém počtu 1064 osob. Na Nejdecko se taktéž přistěhovali reemigranti z Jugoslávie v počtu 50 mladistvých (duben 1946). V letech 1946 a 1947 řady místních dále rozšířili vídeňští Češi a reemigranti ze Svaté Heleny v Rumunsku (ti byli usídleni v Šindelové). Koncem října 1947 přišlo 93 rodin maďarských Slováků z oblasti kolem Békéscsaby. V říjnu 1948 žilo na Nejdecku 72 rodin volyňských Čechů (288 osob), jež byly zaměstnány převážně v zemědělství.
Zatímco v Nejdku a jeho nejbližším okolí (Bernov, Lesík, Suchá, Pozorka, Tisová, Poušť a Hradecká) početně převažovali reemigranti z Horního Slezska, v dalších částech Nejdecka bylo vesměs jiné zastoupení reemigrantů – ze Sovětského svazu (Nejdek, Smolné Pece), Maďarska (Nejdek, Lesík, Suchá a Černava), Rakouska (Nové Hamry a Pernink), Francie (Nejdek) a Rumunska (Šindelová).
Reemigranti a jejich původ v obci Nejdek (1950)
| Stát | Počet osob | |
| celkem | % | |
| Německo | 1066 | 80,27 |
| – z toho Dolní a Horní Slezsko | 1018 | xxx |
| Maďarsko | 140 | 10,54 |
| Rumunsko | 36 | 2,71 |
| Jugoslávie | 34 | 2,56 |
| Francie | 16 | 1,20 |
| Sovětský svaz | 12 | 0,91 |
| Rakousko | 9 | 1,81 |
| Bulharsko | 4 | |
| Polsko | 4 | |
| Belgie | 2 | |
| USA | 1 | |
| Neuvedeno | 4 | |
| Celkem | 1328 | 100 |
Záhy po příjezdu transportu bylo reemigrantům po 2 až 3 dny zajištěno stravování a přechodné ubytování především v nejdeckých hotelích Krásná vyhlídka a Blumenthal (již nestojící budova na křižovatce státních silnic Nejdek – Nové Hamry a Nejdek – Rudné). Zároveň bylo přikročeno k šetření, na jehož základě byli rozděleni na uchazeče určené pro zemědělství a průmysl (dělníky). Pro dělnické rodiny bylo za spoluúčasti okresní správní komise, místních správních komisí a úřadu ochrany práce nalezeno zaměstnání a ubytování. Zemědělské rodiny byly osidlovací komisí Ministerstva zemědělství umístěny v jednotlivých obcích. Okresní národní výbor (ONV) v Nejdku vydal na ubytování a stravování reemigrantů v roce 1947 bezmála 425 tisíc Kčs. Reemigranti se záhy po příchodu zapojovali do pracovního procesu (Nejdecká česárna vlny a Kovolis, dnešní Metalis).
Z náboženského hlediska se drtivá většina reemigrantů z Horního Slezska, Maďarska a Rumunska hlásila po svém příchodu k Českobratrské církvi evangelické (ČCE), zatímco volyňští a vídeňští Češi, reemigranti z jiných oblastí Německa (kromě Horního a Dolního Slezska), Francie a jiných zemí měli vyznání římskokatolické.
Reemigranti z Horního Slezska výraznou měrou posílili členskou základnu ČCE, která měla v Nejdku kostel a faru. První zdejší duchovní ThDr. Emil Jelínek (1905–1979), sám reemigrant, nastoupil do úřadu v březnu 1946. O příchozí reemigranty nebylo postaráno jen v duchovní péči, ale i v jiných ohledech. Právě přední zástupci evangelické církve v Nejdku se starali o příchozí reemigranty, ať šlo o kurzy českého jazyka, či finanční dary nemocným, sirotkům a nemajetným.
U reemigrantů se ve velké míře setkáváme s ilegálním přechodem státní hranice se Saskem. Nejčastějším důvodem byl návrat mužů ze zajetí, případně slučování rodin, dále pašování potravin z Československa do Německa, kde tou dobou žili příbuzní reemigrantů, nebo obstarání dokladů pro reemigraci.
Reemigranti na Nejdecku rozhodně nestáli na okraji společnosti. Už jen jejich početnost svědčila o tom, že v dlouhodobém časovém horizontu budou výrazně ovlivňovat většinovou společnost. Nejzřetelněji se to projevilo v samotném Farním sboru ČCE v Nejdku, kde reemigranti z Horního Slezska představovali zhruba 95 % členské základny. V roce 1950 čítal sbor zahrnující rozsah někdejšího správního okresu Nejdek souhrnem 2500 členů.
Zajímavým jevem je též vystěhovalectví reemigrantů do Německé spolkové republiky v 60. letech 20. století. Zatímco v roce 1963 měl evangelický sbor ještě 1920 členů, po skončení vystěhovalecké vlny v roce 1969 v něm bylo hlášeno již jen 1047 členů. Největší podíl na tom měli reemigranti z Horního Slezska, u nichž odešlo za hranice nejméně 612 osob evidovaných farním sborem. Jak na tuto dobu vzpomínal tehdejší farář Jan Blahoslav Šourek, nejdecký sbor byl vystěhováním jeho členů do Západního Německa úplně zdecimován. Z třicetičlenné mládeže zůstali ve sboru jen tři lidé. Vystěhovalectví nepostihlo jen Českobratrskou církev evangelickou, ale též i Jednotu českobratrskou (později jako Církev bratrskou). Kazatelská stanice Církve bratrské v Nejdku čítala 150 členů a vysídlením přišla asi o 90 osob. Odchod těchto lidí měl politické a ekonomické důvody.
Již krátce po druhé světové válce se setkáváme s hodnocením a názory na reemigranty. Tehdejší předseda ONV v Nejdku Josef Šperlík pohlížel na reemigranty následovně: „Se vší odpovědností před veřejností prohlašuji s uznáním i vděčností, že naši reemigranti své odhodlání vtělují kupodivu rychle ve skutek a že dnes již představují vrstvu českého národa, na niž pohlížíme s netajeným obdivem a hrdostí. Ve všech průmyslových závodech druží se jejich práce k nejlepším pracovním výkonům. Slují vzornou pracovní morálkou. Patří mezi zemědělce s nejlépe vyvinutým smyslem pro plnění dodávek. Reemigrant byl prvním Čechem, jenž byl v roce 1946 veřejně vyznamenán v národní soutěži ve výstavbě republiky na Nejdecku. Vztah našeho obyvatelstva k reemigrantům se po počáteční nedůvěře stal naprosto kladným.“
Reemigranti usídlení po druhé světové válce v Československu přijali nový domov různým způsobem. Prvotní nadšení bylo v některých případech vystřídáno zklamáním z představ o životě v zemi svých předků a danými a nenaplněnými sliby, jež byly vysloveny politickými představiteli. Přesto docházelo k postupné integraci reemigrantů do většinové společnosti, panovaly však i nadále rozdíly zejména v kulturní a sociální oblasti. Rodinné exulantské tradice byly v komunistickém Československu potlačovány a jediné, co vlastně přetrvalo a většinu reemigrantů spojovalo, byla náboženská víra.
DEUTSCH
Reemigranten – Rückwanderer in Nejdek
Ein wichtiger Bestandteil der Besiedlung der Grenzregion nach 1945 waren Rückwanderer, Einwohner ursprünglich tschechischer Herkunft, die aus verschiedenen (vor allem wirtschaftlichen und religiösen) Gründen zuvor außerhalb der böhmischen Länder gelebt hatten.
Am 31. Juli 1945 rief die tschechoslowakische Regierung die Rückwanderer offiziell zur Rückkehr in ihre Heimat auf. Es wurden Maßnahmen ergriffen, die ihnen die Möglichkeit einer gleichwertigen oder ähnlichen beruflichen Tätigkeit versprachen. Aus strategischer Sicht waren es die Rückwanderer, die nach den vertriebenen und verschleppten Deutschen eine willkommene Arbeitskraft darstellten. Ursprünglich wurde mit 600.000 bis 700.000 Rückwanderern in die Tschechoslowakei gerechnet. Die optimistischen Pläne erfüllten sich jedoch nicht, und 1950 wurden in der Tschechoslowakei 202.000 Rückwanderer registriert (davon 71.000 aus Ungarn, 38.000 aus der Sowjetunion und 21.000 aus Rumänien).
Der größte Strom an Rückwanderern, die sich in Nejdecka niederließen, kam aus Oberschlesien – aus den Gemeinden Bedřichův Hradec (heute Grodziec) und Petrovice (Piotrówka). Sie waren Nachkommen tschechischer protestantischer Familien, die in den 1730er und 1740er Jahren aufgrund ihres Glaubens die Habsburgermonarchie verließen. Die Protestanten zogen ins benachbarte Preußen, wo ihnen verschiedene Zugeständnisse (religiöse Toleranz, Land) gewährt wurden und wo sie später Siedlungen mit Namen gründeten, die mit den böhmischen Ländern in Verbindung standen (Husinec, Velký und Malý Tábor, Poděbrady). In diesem Zusammenhang ist zu beachten, dass die Kinder der ankommenden Rückwanderer oder sogar die Rückwanderer selbst in vielen Fällen die tschechische Standardsprache nicht beherrschen konnten. Oberschlesien gehörte auch nach dem Ersten Weltkrieg zu Deutschland und die Nachkommen der ursprünglich tschechischen Protestanten waren einer starken Germanisierungswelle ausgesetzt. Besonders für die jüngste Generation, die dort zunächst deutsche Schulen besuchte und dann hier tschechische Schulen besuchte, stellte der Übergang zur tschechischen Sprache ein großes Problem dar. Interessant sind die Vornamen der Ankömmlinge, die beispielsweise Arnold, Horst, Ingeborg und Werner lauteten, während die Nachnamen bereits deutlich auf tschechische Herkunft hinwiesen – Malý, Novák, Radimerský, Střelec, Štěřík oder Utíkal. Die Nachnamen der Rückkehrer gehörten 1947 sogar zu den am häufigsten vorkommenden Nachnamen im Dorf Nejdek.
Die Schicksale der Remigranten weisen Besonderheiten auf. So wurden beispielsweise viele Männer, die während des Zweiten Weltkriegs zur deutschen Wehrmacht eingezogen wurden, nach Kriegsende in Gefangenschaft gehalten, aus der sie erst nach langer Zeit wieder freikamen. Wir stoßen hier tatsächlich auf ein Paradoxon: Bürger, die überwiegend deutschsprachig und in Oberschlesien aufgewachsen waren, zogen nach Böhmen, wo immer eine starke antideutsche Stimmung herrschte.
Der erste Transport mit etwa 400 Einwohnern aus Bedřichův Hradec und Umgebung kam am 7. November 1945 in Nové Hamry an. Weitere Transporte mit Rückwanderern folgten in unregelmäßiger zeitlicher Abfolge in einer Anzahl von 20 bis 40 Personen. Im November 1946 wurden in Nejdecko 368 Familien mit insgesamt 1.064 Personen gemeldet. Auch Rückwanderer aus Jugoslawien zogen in Nejdecko in einer Anzahl von 50 Teenagern um (April 1946). In den Jahren 1946 und 1947 wurden die Reihen der Einheimischen weiter durch Wiener Tschechen und Rückwanderer aus St. Helena in Rumänien (sie wurden in Šindelová angesiedelt) verstärkt. Ende Oktober 1947 kamen 93 Familien ungarischer Slowaken aus der Gegend um Békéscsaba an. Im Oktober 1948 lebten in Nejdecko 72 Familien wolhynischer Tschechen (288 Personen), die hauptsächlich in der Landwirtschaft beschäftigt waren.
Während in Nejdek und seiner unmittelbaren Umgebung (Bernov, Lesík, Suchá, Pozorka, Tisová, Poušť und Hradecká) Rückwanderer aus Oberschlesien vorherrschten, gab es in anderen Teilen von Nejdek eine generell andere Repräsentation von Rückwanderern – aus der Sowjetunion (Nejdek, Smolné Pece), Ungarn (Nejdek, Lesík, Suchá und Černava) und Österreich (Nové Hamry und Pernink), Frankreich (Nejdek) und Rumänien (Šindelová).
Rückwanderer und ihre Herkunft im Dorf Nejdek (1950)
Kurz nach Ankunft des Transports erhielten die Rückwanderer Verpflegung und eine vorübergehende Unterkunft für zwei bis drei Tage, hauptsächlich in den Nejdeker Hotels Krásná vyhlídka und Blumenthal (ein nicht mehr bestehendes Gebäude an der Kreuzung der Nejdek – Nové Hamry und Nejdek – Rudné). Gleichzeitig wurde eine Untersuchung durchgeführt, auf deren Grundlage sie in Bewerber für Landwirtschaft und Industrie (Arbeiter) unterteilt wurden. Für die Familien der Arbeiter wurden unter Beteiligung der Bezirksverwaltungskommission, der örtlichen Verwaltungskommissionen und des Arbeitsschutzamtes Arbeit und Unterkunft gefunden. Die Bauernfamilien wurden von der Ansiedlungskommission des Landwirtschaftsministeriums in einzelnen Gemeinden untergebracht. Das Bezirksnationalkomitee (ONV) in Nejdek gab 1947 fast 425.000 CZK für Unterkunft und Verpflegung der Rückwanderer aus. Die Rückwanderer wurden bald nach ihrer Ankunft in den Arbeitsprozess eingebunden (Wollkämmerei Nejdek und Kovolis, heute Metalis). Aus religiöser Sicht bekannte sich die überwiegende Mehrheit der Rückwanderer aus Oberschlesien, Ungarn und Rumänien bei ihrer Ankunft zur Evangelischen Kirche der Böhmischen Brüder (ČCE), während Wolhynien- und Wiener Tschechen, Rückwanderer aus anderen Teilen Deutschlands (außer Ober- und Niederschlesien), Frankreich und anderen Ländern römisch-katholisch waren.
Rückwanderer aus Oberschlesien verstärkten die Mitgliederbasis der ČCE, die in Nejdek eine Kirche und ein Pfarrhaus unterhielt, erheblich. Der erste örtliche Geistliche, ThDr. Emil Jelínek (1905–1979), selbst ein Rückwanderer, trat sein Amt im März 1946 an. Die ankommenden Rückwanderer wurden nicht nur geistlich, sondern auch anderweitig betreut. Es waren die führenden Vertreter der Evangelischen Kirche in Nejdek, die sich um die ankommenden Rückwanderer kümmerten, sei es durch Tschechischkurse oder finanzielle Spenden für Kranke, Waisen und Bedürftige.
Unter den Rückwanderern finden wir eine große Zahl illegaler Grenzübertritte nach Sachsen. Der häufigste Grund war die Rückkehr von Männern aus der Gefangenschaft, die Familienzusammenführung, der Schmuggel von Lebensmitteln aus der Tschechoslowakei nach Deutschland, wo Verwandte der Rückwanderer zu dieser Zeit lebten, oder die Beschaffung von Dokumenten für die Rückwanderung.
Rückwanderer in Nejdek gehörten definitiv nicht zum Rand der Gesellschaft. Allein ihre schiere Zahl deutete darauf hin, dass sie die Mehrheitsgesellschaft langfristig maßgeblich beeinflussen würden. Am deutlichsten zeigte sich dies in der Pfarrkirche der Tschechoslowakischen Orthodoxen Kirche in Nejdek selbst, wo Rückwanderer aus Oberschlesien etwa 95 % der Mitglieder stellten. Im Jahr 1950 zählte die Kirche, zu der auch der ehemalige Verwaltungsbezirk Nejdek gehörte, insgesamt 2.500 Mitglieder.
Ein weiteres interessantes Phänomen ist die Auswanderung von Rückwanderern in die Bundesrepublik Deutschland in den 1960er Jahren. Während die evangelische Gemeinde 1963 noch 1.920 Mitglieder zählte, waren nach dem Ende der Auswanderungswelle 1969 nur noch 1.047 Mitglieder registriert. Den größten Anteil daran machten Rückwanderer aus Oberschlesien aus, von denen mindestens 612 von der Pfarrgemeinde registrierte Personen das Land verließen. Wie sich der damalige Pfarrer Jan Blahoslav Šourek an diese Zeit erinnerte, wurde die Gemeinde von Nejdek durch die Auswanderung ihrer Mitglieder nach Westdeutschland völlig dezimiert. Von den dreißig jungen Gemeindemitgliedern blieben nur drei Mitglieder in der Gemeinde. Die Auswanderung betraf nicht nur die Evangelische Kirche der Böhmischen Brüder, sondern auch die Einheit der Böhmischen Brüder (später bekannt als Brüderkirche).
Die Predigtstation der Brüdergemeinde in Nejdek hatte 150 Mitglieder und verlor durch Vertreibung etwa 90 Menschen. Der Weggang dieser Menschen hatte politische und wirtschaftliche Gründe.
Kurz nach dem Zweiten Weltkrieg stoßen wir auf Einschätzungen und Meinungen zu Rückwanderern. Der damalige Vorsitzende des ONV in Nejdek, Josef Šperlík, äußerte sich wie folgt zu den Rückwanderern: „Bei aller Verantwortung gegenüber der Öffentlichkeit erkläre ich voller Anerkennung und Dankbarkeit, dass unsere Rückwanderer ihre Entschlossenheit überraschend schnell in die Tat umsetzen und dass sie heute bereits eine Schicht der tschechischen Nation darstellen, auf die wir mit unverhohlener Bewunderung und Stolz blicken. In allen Industriebetrieben wird ihre Arbeit mit Bestleistungen in Verbindung gebracht. Sie sind für ihre vorbildliche Arbeitsmoral bekannt. Sie gehören zu den Landwirten mit dem am besten entwickelten Sinn für Liefertreue. Der Rückwanderer war der erste Tscheche, der 1946 im nationalen Wettbewerb zum Aufbau der Republik in Nejdek öffentlich geehrt wurde. Nach anfänglichem Misstrauen wurde die Haltung unserer Bevölkerung gegenüber den Rückwanderern durchweg positiv.“
Die Rückwanderer, die sich nach dem Zweiten Weltkrieg in der Tschechoslowakei niederließen, nahmen ihre neue Heimat auf unterschiedliche Weise an. Die anfängliche Begeisterung wich in manchen Fällen der Enttäuschung über die Lebensvorstellungen ihrer Vorfahren und die gegebenen und unerfüllten Versprechungen der politischen Vertreter. Trotzdem erfolgte eine schrittweise Integration der Reemigrierten in die Mehrheitsgesellschaft, doch Unterschiede blieben bestehen, insbesondere im kulturellen und sozialen Bereich. Familientraditionen des Exils wurden in der kommunistischen Tschechoslowakei unterdrückt, und das Einzige, was überlebte und die meisten Reemigrierten einte, war der religiöse Glaube.